2.vydání
Obsah:1.Téma měsíce:Nemoci koní-koliky
2.Komiks-Vyjížďka Míšy a Míšy
4.Rozhovor-Hexis
5.Lekce pro začátečníky-Čištění-jak na to
Vyjde 27.4.!!
Měla jsem tam trošku problémy s posledníma dvěma fotkama-strašně se roztáhly,přitom v originále i v programu beta byly v pořádku,jenom na rajče se uložily takhle divně,tak jsem je nakonec smazala a nahrála znova a snad to bude ok.Opět,při nějakých nedorozuměních komentujte =) TADY JE KOMIKS
Zdroje: Všechno já!
R-redaktor
H-Hexis
R:Ahojky Hexi,můžu tě vyzpovídat?
H:Tak ale honem,mám vcelku nabitý program
R:A co máš tak důležitého na práci?
H:Sežrat porci ovsa a pak jet s Míšou na vyjížďku
R:Aha...No,moje otázky se budou také týkat tebe a Míši
H:To je dobře
R:Jak dlouho už se znáte?
H:Pcha,to je otázka!Hned od mého narození
R:A to je tedy důvod,proč nesneseš nikoho jiného než jí?
H:Nic na toto téma
R:Dobrá a spadla z tebe Míša už někdy?
H:Co si o mě myslíš?!!Eh,vlastně,jo...Byl jsem ještě mladý a najednou vedle mě zašustilo křoví a něco z něj vyběhlo.Lekl jsem se a začal utíkat
R:A to z tebe vážně nikdy jindy nespadla?
H:Už sem řek!
R:A co třeba,kdybys zbořil překážku a neudržel rovnováhu?
H:Já překážky zásadně nebořím
R:Jo tak...A jestli teda můžeš,prozradíš mi,jak to,že jsi tak úspěšný?
H:Určitě trénink.A taky zodpovědný jezdec,který dává přesné signály a neomezuje vás.Když se na závodech bavím s ostatními koňmi,říkají,jak je jezdci moc tahají za hubu nebo nepřiměřeně používají ostruhy.Možná i to je důvod,proč nikomu jinému kromě Míši nevěřím.Když prostě jasně dám najevo,že nikoho jiného nechci,tak?Zkoušejí to dál.Prostě mi nerozumí
R:Asi si myslí,že zrovna oni budou ti vyvolení,které neshodíš
H:Tak to si jenom myslí
R:A teď o tobě-jaké jsi měl mládí,jak se o tebe starali?
H:Vyrůstal jsem tady a popravdě bych se nikam jinam stěhovat už nechtěl.Starali se o mě hezky.Každý den několikrát za mnou chodila Míša a vždycky měla něco dobrého.Taky jsem si mohl hrát s bráškou.Odpoledne jsem chodil trénovat s Míšou a jedním pánem.Učili mě,abych poslouchal na jejich povely.Běhal jsem na provaze dokola s Míšou na hřbetě jenom s koberečkem a postupně jsem začínal chápat,co po mě chtějí.Když jsem to provedl správně,dali mi odměnu.Brzo mi začali dávat také ohlávku s kovovou tyčkou.Chutnala mi a krásně mi padla do huby,tak mi nevadila.A pak přidali ještě takové černé křeslo.Trochu se mi nelíbilo,protože bylo těžké,ale hezky mi sedělo na hřbetě a když na mě Míša jela,tak mě ani tolik nebolel hřbet.A to mělo ještě takový pás na břicho.Tlačil mě a nemohl jsem se nadechnout jak bych chtěl.Jenže pak mi Míša dala zvláštní-vůbec netlačil a mohl jsem se nadechovat skoro jako normálně-natahoval se a zase smršťoval.Pak jsme chodili do přírody.Líbilo se mi tryskat po louce a koupat se v rybníce.A pak jsme se učili skákat.Nejdřív jsem chodil přes klacek,pak jsem přes něj klusal a nakonec i cválal.To se mi líbilo nejvíc.Pak jsem chodil a klusal přes víc klacků.To mě bavilo,protože jsem mohl jít svým tempem a klacky mi nevadily.Pak se klacky začaly zvyšovat a cválal jsem přes ně.Cvalový skok přes klacek jsem musel prodloužit.Hřbet mě nezatěžoval,protože mi ho Míša vždycky uvolnila.A když jsme pak skákali přes několik klacků na sobě,nebo přes něco jiného,byla to ta pravá zábava!
R:A pamatuješ si na svůj první závod?Vyhrál jsi?
H:První závod,první závod,...Jó,závod!Velká cena Zlatého vršku,myslím.Bylo tam hodně koní velkých jako já a dětí starých stejně jako Míša.Skákali jsme před spoustu klacků.Vůbec jsem nevěděl jak je mám všechny přeskákat,ale Míša mě vedla skvěle,tak jsem se nebál.
R:A vyhrál jsi tedy?
H:Ano!Míša dostala takové zrcadlo na krk a mě dávali na ohlávku s tyčkou takový kruh pentlí.Byl žlutý a pentle se třepotaly.Bál jsem se jich,ale Míša mě uklidnila,tak mi je nakonec připli.Pak jsme cválali kolem klacků spolu s jedním nafoukaným klukem a ještě jednou holkou.Ale my jeli první,takže jsem se jim rozhodl ujet,aby viděli,s kým mají tu čest.Míša si ale přála zpomalit,tak sjem jí poslechl
R:Nafoukaným klukem?Kdo to byl?
H:Říkal si taky Míša.Drzoun,ukrást mojí Míše jméno!Jel na chlupatém bílém poníkovi,jméno už si nepamatuju.Poník říkal,že jeho Míša je fajn,ale já věděl svý!Řek mi že sem hezkej,ale že stejně nevyhraju a Míše se posmíval,že je tak droboučká,že se na mě při skoku neudrží.Byli tam i jeho rodiče-jeho táta v černém obleku a tvářil se strašně důležitě.A jeho máma v zářivých rozevlátých šatech,které mi naháněly hrůzu.Prostě jsem se rozhodl,že to vyhraju.Myšlenky na prohru jsem úplně vytěsnil z mysli a plně se soustředil na klacky.Zvonek,po kterém jsme se rozjeli mi nenaháněl strach a běžel jsem ke klackům.Chtěl jsem ještě skákat,ale Míša už mi dávala povel k zastavení.Pak jsem šel do stáje,kde byli rodiče Míši,sundala mi křeslo i ohlávku a já se pustil do sena.Říkali jí,jak byla skvělá,ale mě nic.Ale řekl jsem si,že co je pochvala pro Míšu je pochvala pro mě.Jenže pak jim řekla ať poděkují taky mě.Tak to jsem nečekal.Za chvíli mi zase nasadili křeslo a pak jsme cválali okolo těch klacků.A představte si to,když už jsme se chystali domů,tak tam přišel ten drzoun!Chtěl mě asi pohladit,ale já se ohnal.Kupodivu na to nic neřek.Ale představte si,on se omlouval Míše!Že jí to vítězství přeje a že jí podcenil.Tak jsem ho něho radostí žďuchnul.A ukázalo se,že pastelka je tady on,protože upad.A víte co?Je to dodnes Míši Míša.Od toho závodu k nám chodil a s Míšou jsme jezdili na vyjížďky s ním.Míša ho má hodně ráda,já to poznám.Už jsem mu odpustil,ale že by měl výjimku ve svezení na mě-to ne!
R:A pokusil se o to někdy?
H:Ne,Míša by to totiž nedovolila.Je na mě moc hodná!
R:Tak ti děkuju za rozhovor,Hexi
H:Nemáš zač,teď bych rád snědl ten oves...
Zdroje: Všechno já
